Epizoda první aneb Vodařina, to je dřina
Jednoho sobotního rána jsme se vydali do Města doplnit zásoby tenčícího se proviantu. Protože jsem odpoledne zamýšlel uvést do provozu druhý domácí debilizátor čili televizi, a bez připojení na anténu člověk většinou dostane jenom vysílání pro ženy, zastavili jsme se ještě u místního elektroprodejce koupit kus koaxiálu a konektory.
Co ale čert nechtěl, manželka začala mlsně kroužit okolo automatických praček. Pravda, šla o ní minule řeč, protože tchýně doma pro účely praní přechovávala mladší sestru valchy a generačního souputníka pekelného stoje Perobot, kteroužto obsluhovat odmítla. V zájmu zachování domácí pohody jsem vytáhl kreditku a manželčinu přání vyhověl.
Bohužel si ta dobrá žena neuvědomila (anebo uvědomila a byla to taková lehká zkouška), že pračka automatická potřebuje taky něco jako přívod na vodu. Zásah do vodoinstalace je sice v delším časovém horizontu plánovaný, ovšem problém vyžadoval řešení okamžité. Naštěstí jsem si vzpomněl, jakým způsobem měla kdysi připojení vyřešeno matka, a vydali jsme se po potřebném bazmeku pátrat do Baumaxu.
Vím, že i na vodoinstalační věci jsou lepší obchody speciální, ale kutil-markety mají jednu podstatnou výhodu – v klidu očima pátráte po tom, co potřebujete a pak hodíte do košíku bez toho, že byste svůj požadavek byli nuceni formulovat v lepším případě slovně, v tom horším rukama nohama. Tentokrát však neúspěšně a ve finále v pultové prodejně došlo na takový to, co se strká před kohoutek a připojuje se na to automatka. Paní za pultem naštěstí pochopila a po krátké návštěvě v domově už asi bývalém, kdy jsem v záchvatu jasnozřivosti přihodil do kapsy několiko těsnění, jsme v sestavě já, manželka, nákup, 37 televize a pračka, čili plně zaplněná Laguna combi, mohli vyrazit vstříc dokončení mise.
Jako první bylo třeba zastavit vodu. Najít hlavní uzávěr těžké nebylo, jenže i po jeho zatažení potvora stále tekla. Pomohla hrubá síla a na to-do list přibyla další položka k výměně. Další zádrhel přišel hned vzápětí – na baterii model keramické tělo, vzor panelák ze šedesátých let jsem vzadu marně hledal dvě matky. Co s tím? Zvolená taktika povol aspoň co vidíš se ukázala jako správná, a po sundání kohoutků a podložek šlo těleso dolů a pak už stačilo vyšroubovat oba ventily ze zdi.
Jenže to nebylo ještě všechno – ze zdi se na mě šklebily dvě díry se závity čili female, a zakoupený adaptér si sveřepě žádal ukončení male, navíc v jiném rozměru, a jeho druhá strana logicky nebyla kompatibilní s právě demontovanou baterií. V dílně ve sklepě jsem několik dní předtím nějaké vodařské krámy zahlédl a tentokrát jsem měl štěstí. Dokonce jsem v nich poznal věci, co jsme na venkov odsunuli po loni (nebo předloni?) doma proběhlé rekonstrukci.
Pro jistotu jsem u obou ventilů vyměnil sedlová těsnění, a začal celou sestavu dávat dohromady. Co myslíte, nechybělo mi zase něco? No bingo, konopí. Jakási vrstva tam sice ještě byla, ale věřte tomu. Další pátrání v dílně bylo zbytečné, baterie ležely v bordelu uprostřed ponku, ale najít něco dalšího nemožné. No, jsou dvě možnosti – buď to stačit bude, anebo ne. Domontoval jsem tedy zbytek a šel pustit vodu.
Konopí stačilo, ale teklo to pro změnu jinde. Mně se ta pertinaxová nebo jaká těsnění zdála hned podezřelá, ale když je dávali k adaptéru? A moje kapesní zásoba z domu byla už vyčerpaná. Nebudu vás napínat – tentokrát bylo pátrání v Baumaxu úspěšné, a po návratu jsem celou anabázi úspěšně dotáhl do konce. Kohoutek teče jenom tam kde má, pračka pere, všichni spokojení, i panáka jsem dostal :)
Po náročném výkonu posílám večer kolegovi, kamarádovi, spolužákovi a vůbec spolukaliči SMS: Kurva dneska sem menil kohoutky napojovat pracku natahovat antenu k televizi nemam internet uz me ta dedina prestava bavit :-). To jsem ještě netušil, co mě čeká na druhý den ...
kohoutek k pračce
P.S.
Pokud budete hodní, přidám sem před víkend fotku svého díla, a možná i epizodu dvě.

53734529








Poslat nový komentář