Hranický rockfest 2009

Musím se přiznat, že poslední dva roky jsem letní festivaly kvůli spoustě jiných starostí celkem flákal. Letošek už vypadá o něco rozumněji, a tak jsme letošní sezónu zahájili v sobotu Hranickým rockfestem v místním letním kině.

Ačkoliv v pátek vypadalo počasí všelijak, v sobotu dostalo rozum a i když oskar vylezl až někdy k večeru, ze zamračené oblohy nespadla ani kapka. Do areálu jsme dorazili krátce před oficiálním zahájením, za právě probihajícího zvučení první kapely. Čas akorát tak na první pivko a ...

Prvním vystupujícím byli beňovští Tchoři. Kapela předvedla standardní set (a to nebrat prosím zle!) se spoustou legrace a převleků, frontmana Mošnu kromě toho fascinovala snad jediná kaluž na pódiu, zbylá po pátečním dešti, kterou postupně vycákal na první odvážlivce v kotli.

Poté přišli na řadu Liveevil. Muzika aspoň pro mne stylově zajímavá, pánům to i přes drobné problémy se samply očividně šlapalo, jenom mi v tom chybělo trochu toho srdečního přístupu. Možná neměli svůj den, možná jim vadilo nasazení ze začátku akce, možná vlažný přístup publika, kdoví. Každopádně musím sehnat studiovou nahrávku.

Jako třetí vyběhli na scénu Desire čili brněnský U2 revival. Nevím co k nim napsat, revivaly mi obecně nevadí, jenže U2 jdou úplně mimo mě, i když jednu – dvě věci jsem už určitě slyšel :) Ani jim se nevyhnuly drobné technické problémy, první věc hráli bez bubeníka a asi v půlce setu na chvíli vypadla elektrika.

Tanja. Pamatuju si ji jako zpěvačku jednoho a půl hitu ze samého konce osmdesátek, což samozřejmě nic neznamená. Převrat zlomil i mnohem slavnější jména a někteří umělci snad měli být zahibernovaní dodnes. Ale to sem asi nepatří. Vystoupení mělo celkem drajv, kotel se začíná plnit a na mne dýchla nostalgie. I na ten jeden hit došlo :)

Fany, čili kapela někdejšího frontmana Citronů Fany Michalíka, předvedla sice celkem šlapající bigbít, ale i tohle už jde myslím mimo mě. Ani ta nostalgie se ne a ne dostavit. Nevím, ale lidi to zdá se oslovilo.

Přišla řada na to čeho jsem se obával, Petr Kolář. Chvilku jsme šli provokovat do kotle, ale odkapávající ženské hormony nešly vydržet. Čas jsme tedy účelně využili v diskuzním kroužku u zadního stanu, i na nějaké ty panáčky došlo.

Závěreční Horkýže slíže byli důstojnou tečkou celého festu. Sehraná kapela, ukázková komunikace s publikem, chytlavé melodie. Co víc dodat, jenom že lituju ztracené pozice v první lajně, připadlo mi blbý se tam probíjet zpátky.

Festival měly původně uzavírat prý kontroverzní Morčata na útěku, ale pořadatelé byli kvůli některým STH (strážcům tradičních hodnot) nuceni produkci ukončit do 24:00. Chvilka googlení vyhodila tohle a doporučuji prohnat googlem i jméno Zdeněk Špiřík. Fuck off tenhle člověk (člověk??).

Závěrečné hodnocení? Těžko hodnotit hudební dramaturgii, 100 lidí, 100 názorů, ale pořadatelé nejspíš věděli, co dělají, lidí bylo myslím celkem dost. Určitě bych snesl o něco hlasitější zvuk, jenže to by asi neprošlo, viz předchozí odstavec. Ceny a fronty celkem únosné, někteří si sice stěžovali na míru, ale aspoň nám stačil jeden významný pohled na pivo a na obsluhu, která situaci promptně napravila, ani naplivat nám tam nestačili. A dovezl jsem si jedno hezký tričko :)

Další pohledy na akci:

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <pre> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Images can be added to this post.

Více informací o možnostech formátování

`