Minulý pátek jsem byl coby nejstřízlivější pověřen odvozem kamaráda z nějaké firemní taškařice, samozřejmě spojené s nezřízenou konzumací tekutin s voltáží vyšší než malou.

Po příjezdu na místo mi do auta strčili nějakého jeho kolegu, který si poprvé odložil část obsahu žaludku ještě před nástupem a podruhé po nějakých 500 metrech opatrné jízdy. Dalších zhruba 7 kilometrů už zvládl, možná i díky tomu, že jsem se snažil vybrat trasu s minimálním počtem zatáček.

Následný přesun kamaráda už byl procházkou růžovou zahradou, přestože mě střídavě nutil čuchat k jeho propocenému tričku a botám, které prý daly tři góly. Ne, taxikáře bych opravdu dělat nemohl :)